AMATÉRŠTÍ SPISOVATELÉ

Noční obloha 
 

Pozorujíc hvězdu jak svítí,
na krásně temném podkladu,
připomíná rozkvetlé kvítí,
truhlu plnou pokladů.

Měsíc ozářil krajinu,
svým lehkým a něžným svitem,
život se proměnil v malinu,
společně se vším citem.

Vzduch tak krásně studený,
jenž plícemi se rozsévá,
rovná rty, které jsou zkřiveny,
a pod tou tíhou omdlévá.

Budiž vyslyšena všechna přání,
když hvězda z nebes padá,
až k zemi se ta perla sklání,
tak stará a zároveň mladá.

A když dopadne a zhasne její svit,
chýlí se její dlouhý čas,
najde v sobě věčný klid,
skončí to divadlo plné krás.

Autor si přál zůstat anonymní (vloženo 14. 1. 2016)

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kartářka na telefonu

Jsem klasická sova. Ať vstávám v kolik chci, probouzím se v 11. Ale zato budu v noci čumákovat do zdi.
Jednoho večera: manžel na počítači, já znuděně přepínám programy na tv. Nic nedávají, až se dostanu na pořad: Kartářka radí.
Chvilku na to koukám a pak říkám:

 „Co myslíš, může to být pravda?”

 „Nevím, tak tam zavolej.”

 „Blbneš? 70,– Kč za minutu!”

„No, jak chceš.”
Přemýšlím a propočítávám. Kdybych 5 min čekala, pak 2 minuty kecala, tak je to 500. Tolik si berou i kartářky v Brně. Zkusím to.

Na papírek si píšu 3 nejdůležitější otázky, nahlas si je předříkávám, abych měla dobrou formulaci a výslovnost, dojdu si pro proviant (rozuměj kafe a cigarety), usedám před tv. Ještě ovladač, abych mohla vypnout zvuk. Bych tam byla za blbce s ozvěnou.
A vytáčím číslo. „Dobrý den, vítáme vás…, nezavěšujte, jakmile to bude možné, přepojíme vás do studia…”

A tak čekám. Příjemné je, že mi do sluchátka místo hudby odříkávají citáty a jiné chytré věci, které někdo někdy řekl. Celkem se i bavím. Zapaluji si další cigaretu. Podívám se na telefon – čekám už 8 minut. No, tak do té tisícovky to ještě vydržím a pak zavěsím. Předříkaná moudra už mi začínají lézt krkem.

„Vydržte, čekáte na přímé přepojení do studia.”
Ti to mají zmáknutý. Kdyby mi tam řekli, ať nezavěšuju, protože jsem v pořadí, tak to típnu a je to.  Ale co kdybych to zavěsila a za 2 vteřiny by mě přepojili! Když už čekám za branama studia, že?

Volám něco přes 20 min. Začínám být vytočená, nicméně pořád chci slyšet odpověď na své otázky. 30 min. Nenávidím chytré lidi, co kdy někde něco řekli, odpovědi na své otázky slyšet už nechci, chci jim jen v přímém přenosu říct, jaký jsou to vydřiduši a varovat ostatní lidi. Neskutečně soptím. Čarodějnice v tv říkala, že si máme pospíšit, protože pořad za chvíli končí. „Jak může skončit, když tady jako debil čekám už přes půl hodiny na telefonu?!”
Telefonuji 45 min. Vzteky slintám. Nic jiného mi nezbývá. Potřebuju tu babu seřvat.

„Tak já se pro dnešek loučím. Mějte se krásně a uvidíme se příště.”

„Ty krááááávo, já tady furt čekám!!! Nemůžeš odejít.!!!”
Reklama. Típám telefon. Protelefonovaný čas. 51 min a nějaký drobný.

Absolutně vyčerpaná se sesunu k zemi. Nemůžu mluvit, dýchat.

„Tak dozvěděla ses něco?”

„Proboha, drž pusu, nebo tě fláknu. Jak si tohle můžou dovolit? Myslíš, že viděli, že tam volám? Na nějakém displey nebo tak? Určitě viděli a řekli si, že mě nechají vycukat. Půlka výplaty je v háji.“
Volám na operátora: „Dobrý večer, prosím vás, mám takový dotaz. Přistihla jsem synovce, jak někam z mého telefonu volá a bylo to divné číslo. Můžete mi říct, kolik mi provolal?”

„To já takhle nezjistím. Až ve vyúčtování.”

„Děkuji.”
Sranda mě vyšla na necelé 4 tis.

A mé poučení? Nikdy, nikam v noci nevolat a kartářkám se vyhnout.

                                                                                     Barbora J.

Všechna práva vyhrazena.

(Vloženo 19. 1.2016)

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

=